Omítka se k pokrytí dřeva a zdiva používá už od starověku. Rané civilizace v Indii, Číně, na Blízkém východě a v Egyptě ji používaly jako ochranu proti povětrnostním vlivům a k vytvoření hladkého povrchu pro malování. Římané později rozvinuli dekorativní štukatérské práce. Ve středověku se do omítek přidávaly různé látky, například koňské žíně, aby se zvýšila jejich pevnost, a další přísady, včetně mléka, moči a piva, se používaly ke zlepšení pružnosti. Dekorativní štuk se stal významným prvkem barokního období, kdy se tvaroval a modeloval tak, aby připomínal mramor a kámen.
V moderní době je interiérové omítání střídmější a jeho účelem je zajistit hladký povrch pro malování nebo tapetování.
Když vidíte vestavná krbová kamna nebo krbovou kazetu zapuštěnou do stěny, působí čistě a nerušeně. Není kolem nich výrazný obklad z dlaždic ani cihel, jaký bývá u klasického krbu. Jednoduše jsou součástí stěny. Vzhled však může klamat. Stejně jako u ledovce se velká část odehrává pod povrchem: vnitřek niky musí být správně vyložen, komín a kouřovod musí odvádět spaliny a stěna kolem kamen potřebuje speciální úpravu, aby zůstala v dobrém stavu. Není překvapením, že kamna se velmi zahřívají a část tepla se přenáší do okolní stěny. Běžné stěny v obytných místnostech jsou obvykle opatřeny vrstvou standardní omítky a poté natřeny nebo vytapetovány. Tato omítka obsahuje vysoký podíl sádry. Obyčejná omítka však nestačí – při vystavení vysokým teplotám začne vysychat a praskat a nakonec se odloupne.
Proč potřebujeme žáruvzdornou finální a podkladní omítku?
Sádrová omítka neboli pařížská sádra je minerální sloučenina, dihydrát síranu vápenatého. Při zahřívání se z ní odstraní velká část vlhkosti a vznikne látka, kterou lze snadno rozemlít na jemný prášek. Po přidání vody se začne znovu měnit v pevnou hmotu. Sádrová omítka je při nízkých teplotách odolná vůči teplu, ale pokud se zahřeje nad 50 °C, postupně ztrácí obsah vody, tvrdne, praská a začíná se odlupovat.
Aby k tomu nedocházelo, používá se na stěny kolem krbové kazety, v blízkosti volně stojících kamen, sporáku nebo v jakémkoli jiném prostoru vystaveném vysokým teplotám speciální žáruvzdorná finální omítka, která odolává teplotám až 650 °C, a podkladní omítka chránící až do 1400 °C.
Jak používat žáruvzdornou finální a podkladní omítku?
Žáruvzdorná finální omítka vytváří tenkou povrchovou vrstvu do tloušťky 6 mm. Přestože má mnoho společného s běžnou sádrovou omítkou a po dokončení vypadá podobně, pro dosažení nejlepších výsledků je nutné s ní pracovat poněkud odlišně. Pokud instalujete kamna do stávajícího komínového tělesa, můžete použít buď krbovou podkladní omítku, nebo krbovou stavební desku. Nejjednodušším řešením je však použít systém podkladní a finální omítky na čelní plochu.
Pro spolehlivý výsledek postupujte následovně:
Krok 1: Očištění povrchu
Prvním krokem k dosažení co nejlepšího výsledku je odstranit veškeré zbytky staré omítky z komínového tělesa i ze všech nástrojů a vybavení, například míchacích kbelíků. Jakékoli stopy sádry totiž mohou kontaminovat žáruvzdornou omítku, vytvářet hrudky a způsobit příliš rychlé tuhnutí.
Krok 2: Podkladní omítka
Jakmile je zdivo odkryté a očištěné, naneste vrstvu krbové podkladní omítky. K dosažení správné konzistence pro nanášení hladítkem použijte čistou studenou vodu.
Podkladní omítka se nanáší na mírně navlhčený povrch v požadované tloušťce. Zdrsněný povrch vytvoří podklad pro přilnutí finální omítky. Než budete pokračovat nanášením finální omítky, musí podkladní vrstva vyschnout.
Nechte podkladní omítku tři dny důkladně vyschnout při teplotě alespoň 20 °C, poté můžete nanést finální omítku. Přestože se doporučují 3 dny, potřebná doba se bude lišit podle teploty a relativní vlhkosti.
Jakmile je podkladní omítka suchá, naneste vrstvu adhezního penetračního nátěru.
Krok 3: Finální omítka
Jakmile je adhezní penetrační nátěr lepivý, je povrch připraven k omítání do maximální tloušťky 6 mm. Finální omítka po vyschnutí vytvoří hutnou vrstvu, kterou nelze brousit, proto je zásadní ji při nanášení vyhladit hladítkem do hladkého povrchu.
Finální omítka potřebuje alespoň tři dny k důkladnému vyschnutí do světle šedého odstínu a během této doby by se krb ani kamna neměly používat. Obecně se doporučuje provozovat kamna zpočátku krátce při mírném výkonu a oheň zvyšovat postupně.
Nakonec lze na krb nebo okolí kamen použít žáruvzdornou barvu pro dekorativní povrchovou úpravu.
